fascinace
už zas, ty mé pomatené pocity...
zříkám se své volby samoty,
nejspíš za to můžeš právě ty,
nebo přání lásky,
takové, kterou bys našel v básních.
chtěla bych se s tebou smát,
pod hvězdama tancovat,
venku sbírat kamínky,
a vytvářet si vzpomínky,
na které budem navždy vzpomínat.
nejsem v tom až po uši,
ale i tak myšlenky na tebe mou mysl straší.
nepotřebuji vztah ani závazky.
jen tvou společnost,
vyměňovat si hluboké myšlenky,
splašené bušení srdcí a letmé úsměvy.
asi si nepřipadáš nějak zvláštně,
víš jak často píšu básně,
o svých citech k různým lidem,
o dočasné fascinaci,
jedním člověkem.
doufám, že to cítíš stejně,
i když, možná to nebereš vážně,
ale já to myslím zcela upřímně.