vyznání aneb smutnění nad nezdařilým milostným životem
jen jednou jsem tě spatřila,
prohodila pár slov,
nebyla to slova zrovna zdařilá,
a tak v mysli nezůstala jsem ti.
něco je na tobě tak tajemné,
co mě k tobě táhne, jako k magnetu kov.
je to až dojemné,
když myslela jsem,
že nic se mnou nehne,
a ačkoliv dobře neznám tě,
rychle zapomněla bych jak je mi dobře svobodné,
kdyby sis jen všiml mě.
možná mám být sama,
což zdávalo se lákavé,
když neznala jsem nikoho,
kdo by takto očaroval mě.
proklínám lidské city,
které jsou v životě přítěží.
pročs to musel být zrovna ty,
kvůli kterému ted' srdce vylévám si?