Kamení láska
uprostřed lesa bylo ticho,
jeden kámen odpočíval sám v zeleňoučkém mechu.
po deštích a bouřích bylo zase sucho,
a kámen druhý seděl v uschlém trávníku.
a v tom velkém suchu,
malá jiskra zažehla by požár,
všechno spálila by na popel - už nebylo by dobře kamenu.
svět by se mu zbořil,
za vinou pouhý rozmar.
kdyby ten kámen nechtěl býti sám,
k druhému by se nasoukal,
a jen o sebe by se otřely,
jiskru spolu zažehly,
rázem už všechny stromy a keře okolo by hořely.
měl by raději zůstat sám,
neměl by z rozmaru riskovat.
možná by měl počkat ještě,
na ty smutné, nudné deště,
kdy oheň nehoří a jiskry nejiskří.
jenže bez jiskry to není ono,
bez toho risku může být dost nudno,
možná bude dát lepší v sázku,
pro krásnou kamení lásku,
to bezpečné zázemí,
a pro lásku riskovat i když je sucho na zemi.
Krásné ♥️
Odpovědět