dvanáct hodin
Dvanáct hodin,
minut třicet tři,
moc se tu nudím,
a tak ruka s perem po papíře tančí.
radši než tu na lavici spát,
slova jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven,
chtěla bych se třeba motýlem stát,
a ne být pouhým člověkem.
Odletět někam daleko daleko pryč,
nezabývat se lidskými problémy,
jen šťastně létat a bez starostí žít.
Lidé nevidí a nežijí, zdá se mi -
Jsou otroky smyšleného systému!
Copak zvířata za život platí?
Vzdálili jsme se životu prostému,
lepšímu, bezstarostnějšímu, a teď jsme uvěznění,
Ve smyčce vydělávání a utrácení peněz,
je to tak bezduché a smutné.
Chci od toho uletět pryč a dotknout se nebes,
Ale vytrvat v téhle smyčce je bohužel asi nutné.