bylo mi na nic
fakt bych chtěla mrtvá být,
pod zemí konečně shnít.
shledat se znovu s přírodou,
stát se její součástí,
smutek a věčné utrpení už mě trápit nebudou,
budu navždy tiše snít.
kdo by po mně plakal,
může mi jedno být.
hlavně že už nebudu se trápit.
nebude smutek ni vztek, jen ticho a klid.
proč jsem nemohla normální život žít?
co jsem komu provedla?
mohla jsem v minulém životě zrůdou být,
a tohle je můj trest, má odplata?
kéž bych mohla harmonii najít,
v tomhle pochmurném životě,
normálním člověkem navždy být,
a už nepřát si pod zemí hnít.
co mi ale pomůže,
když si myslím, že to jinak skončit nemůže?