přemýšlím o smrti
ráda přemýšlím.
třeba nad tím, jaké je umírání.
je to jako odložit smrti do dlaní,
všechnu ze života tíhu?
cítit lehkost a úlevu,
jako v posteli po dlouhém školním dnu?
jako napustit si horkou koupel,
po únavné procházce kolem?
občas jdeš až do kolen,
prosíš ji aby si tě vzala s sebou,
v ledovém náručí objala tě celou,
a jako pečující matka,
k věčnému odpočinku by tě ukládala.
snadné je umírání,
život je těžký.
ale stojí to za malé hloupé radování!
za chození bosky a pěšky,
za hudbu, za západy slunce,
za přírodu a za čerstvé letní ovoce!
a za spoustu dalších maličkostí,
nepřiprav se o to kvůli nějaké malichernosti!
tak jako v ošklivém krásné může být,
nemusí být zas tak špatné tenhle život žít.
místo smrti nech se odnést múzou,
a všechno špatné co se jinak nezmění,
to přeměn třeba v umění.
